top of page
Neboj se tmy... Boj se Temnoty...
Temnoty v sobě... Temnoty duše...
Vše se mění...
Čas je neúprosnou a zatvrzele neměnnou Konstantou a v její naruči každý z nás stává se neuprosnou a zatvrzele se měnící Proměnnou.
Každý tvor i netvor, člověk i nečlověk, živý i živořící, my všichni se se svou konečností vyrovnáváme cestami rozličnými.
Na straně jedné se mnozí bojí, v cáry rvou a trhají duši svou a nejraději by ustrnuli, zamrzli v té nejlepší hodině, minutě, vteřině a nevyhnutelný konec tak mohli poslat do horoucí Prázdnoty.
Na straně druhé jiní žijí jako by nebylo zítřka, hedonisticky srkají a hltají, až se skoro dusí a dáví návaly Života a nevyhnutelný Konec pak chtějí poplácat spokojeně po zádech a říct "To byla jízda, co?"
A někam vprostřed mezi ony dva tak rozličné tance s Životem (či snad s Ní samou) svou mysl, tělo i duši vytyčuje autor těchto řádků.
Vše se vyvíjí...
Změna je vývoj, změna je pohyb (nehledě na to, zda vpřed či vzad), změna je život... A platí to i pro slova již jednou napsaná. Střepy Temnoty, má skromná neumělecká naivní prvotina, v čase nedávném oslavily dekádu své existence. A tu se autor rozhodl, oslavit toto výročí smrtí Střepů a jejich znovuzrozením...
Projekt Stínových Střepů Temnoty započal...
Vejdi v pokoji, odejdi ve stavu jakémkoliv...
L. L.
bottom of page