Plazím se v prachu vpřed, z úst mi visí provazec slin, před očima se mi míhají černorudé kruhy. Mám pocit, že jsem za ty eóny času musel jistě uplazit kilometry, někde v rohu mozku však tuším, že jsem od bitky unikl jen na několik skoků. Bušení v hlavě povoluje stejně jako mé paže. Bledou tváří dopadám na zem. Ozve se tlumené žuchnutí. Ostrou hranu kamene vyrývající hluboký šrám do mého čela nemám sílu vnímat, natož s ní něco udělat.

     Někdo mě drsně převaluje na záda. Na hrudi mě tíží. Ostřím rozmazaný pohled. Nepřítel sedí obkročmo na mých žebrech. Polovinu obličeje má zalitou krví, mohutné chlupaté tělo je odřené a do ruda zbarvené cákanci a stříkanci červené tekutiny. Nad hlavou drží oběma prackama veliký balvan...