Věz, že zcela liché jsou mi pohnutky, jež dovedly Tě až sem, na tyto stránky.  Nesejde totiž na tom, zda ocitl ses tu cíleně či zda pouhá náhoda rozmarná dovála Tě do těchto zapadlých temných končin. A stejně tak pro mne není podstatné, zda setrváš a z času svého obětuješ celé eóny, nebo se překlikem spěšným vydáš jiným břehům internetovým vstříc. Vždyť všichni, každý z nás, máme do vínku dáno, že svůj osud píšeme krví vlastní, píšeme svobodnou volbou. A kdo jsem já, abych Tvou volbu chválil či hanil...?

​

     Abys rozuměl tomu zcela a plně a zároveň pochopil významu digi-stran, kterých se ti zde otevírá...

 

     Nacházíš se v předsálí, v jakési vstupní hale či snad v předpeklí, Očistci samotném, za jehož vraty popatřiti můžeš temných hlubin mé  mysli, mé zmrzačené psýché, krvácející duše... Neb každý text zde věšený, jenž v pomatení smyslů seškrábán byl v náruč listů tu papírových onde digitálních, je částí a nedílnou součástí kreatůry, jež zove sebe sama...

​

Lucas Lacer

​

     Tak k tomu, poutníče, přistupuj!

​​

     Že každý odstavec, řádek, ba slovo tu pro potěchu mysli Tvé ni mé nejsou! Tmu a Temnotu uvnitř mne samého doutnající, planoucí a sálající chtěl jsem jen v okovech pisáleckých zkrotit a snad i na pouhý oka mžik uvěznit a duši své od muk nesčetných tak ulevit. 

     Tož dřívěji náhodným čtenářům, lidem do mé blízkosti Náhodou vmetených, jevil se občasný cinc prozaický či výzvratek poetický jímavým to dílkem a přemluven byl jsem k veřejnému linči pisatele amatérského, okolnímu světu kritickému však již otevřeného.

​

     Protož prolézti labyrintem dusivým, každou zákrutou mé sklíčené červivé mysli umožněno Ti je. Líbivost či nelíbivost nechávám v Tvých rukách.

​

     Mé myšlenky, pocity, city a pacity, představy a drobné i větší fantasie, víru i nevíru, tužby, strachy, hrůzy, děsy i běsy... prostě vše, co tvoří mé Já...

 Ti zde předkládám...

​

S bezbřehou úctou a nekonečným pohrdáním

​​

L. L.

​