Strejdo, zahraj nám něco na supa...

Aby ti hedlajn dával smysl, musíš se (aspoň mentálně) transportovat do jihozápadního Německa, konkrétně do oblasti Švábské Alby (Schwäbische Alb, Bádensko-Württembersko, to jako kdyby sis to chtěl jako správně cáklej, rozuměl proaktivní, člověk vyhledat na mapě), ještě konkrétnějš do sálu velký jeskyně, který se dneska říká Hohle Fels... jo a ještě musíš zacouvat zhruba o 40 000 let zpátky...

Tady se osměl a přidřepni k ohni mezi ostatní nemytý individua a nech si od jednoho vlasatýho fešáka zapištět. Pištět samozřejmě bude na píšťalu... kterou si sám vyrobil... z dutý kosti supa bělohlavýho (teda takový jméno mu dáváme my v současnosti, tehdá mu naši prapředkové a prazadkové asi nejspíš říkali jinak... BTW ten náš pra- předek/zadek by musel mít těch "pra" v jedný dlouhý řadě na 1600, abysme docouvali do tý správný doby).

A proč že ti sem píšu takový moudra? Protože až budeš v tom AZ kvízu a budeš muset u písmene "P" říct, jakej byl první hudební nástroj, kterej byl kdy nalezenej, tak řekneš "Píšťala!" a ne "Pičo, to fakt nevim..."

A hlavně jsem si tím odkazem do historie chtěl udělat cestičku k dole nahozenýmu odkazu... Hudba nás totiž provází už od pra(krát 1600)dávna... teda aspoň ta, ke který jsme si začali tvořit i složitější instrumenty (bušit klackama o sebe do rytmu a nebo aspoň tleskat a dupat jsme asi uměli ještě před tou první dochovanou píšťalou). A když se podíváš do živočišný říše, zvlášť na jaře, tak ty melodie vzduchem jenom svištěj...

Neznám člověka, kterýho se hudba aspoň nějak nedotýká... nějaký tóny milujeme, jiný bytostně nesnášíme... jsme schopný jeden song poslouchat ve čtyřhodinový smyčce, u jinejch nám stačí první deset vteřin a skrolujeme do bezpečí... nahlas, potichu, zapeckovat se (nebo nasadit letecký sluchátka), nechat burácet repráky, s vokálama nebo bez, s podprsenkama nebo bez... někdo je obdařenej sluchem a tvoří, jinej zase hluchem a jen pasivně konzumuje...

Já osobně mám muziku puštěnou prakticky nonstop... při všech nízkejch i ušlechtilejch činnostech, na cestách, při relaxování, při spaní i během spaní se nechávám masírovat úchvatnejma a pro mě osobně líbivejma melodiema všech možnejch druhů, barev i tvarů... Hudbu beru jako nezbytnou součást (minimálně svýho) člověčenství a je proto asi jasný, že jsem se rozhodl nebýt jen pouhým pasivním konzumentem... a tak vyrostly Střepy notové, respektive nová rubrika na mejch webovkách, o který jsem blint písmenkovej házel někdy dávno-nedávno sem pod Nití písmákovou...

Klikni na gramec a brouzdej, lajkuj, komentuj, sdílej, zvonečkuj a mstitelkaví co ještě jde všechno dělat a nedělat...