Poprosím vás o dva zajíce a jednoho Seneku, díky.

Dneska ráno jsem si při cestě autem v duchu říkal: "Hele, sice to není tak dávno, ale možná by to chtělo zase něco naškrábat na blogec... Pojmenoval sis to jako Nit písmákova a ten písmák by měl taky vobčas i něco napísmovat..."

Tak si teď sedám ke svý krvavě rudě podsvícený klávesnici (v kompletní tmě pozdě v noci s peckama narvanejma v lebce je to mlácení digitálních zombíků fakt síla) a s hrůzou zjišťuju, že už je to bez jednoho dne celej měsíc vod mýho posledního škrabatelskýho záchvatu...

Promnu si teda čerstvě zkrácený fousiska na bradě, roztáčím těch svejch pár ozubenejch koles v hlavě a přemejšlím, proč ta pauza? Kde že je vlastně zakopanej ten prokrastinační pes...? Tady musím pejskofily uklidnit, že fakt nikde hafany jen tak pro sradnu nepohřbívám... nebo si to aspoň nepamatuju... i když... to by pak dávalo smysl, že si nemůžu vzpomenout, kde jsou zakopaný... no... to nechme teď pro zichr zichrovatej odplavat do ztracena...

Navážeme... takže... kde že je ten čokl zakopanej... a už už se toho skoro chytám, když mi místo psa v tý mý strašírně začnou sprintovat dva zajícové.

Vzpomněl jsem si totiž na jedno starý asijský moudro, který v klasický čínštině zní: "追两兔者不得其一" (Zhuī liǎng tù zhě bù dé qí yī). Kdo z vás eurocentrickejch analfabetů by měl problém s klasickou čínštinou, můžu ještě nabídnout elegantnější japonskou verzi: 二兔を追う者は一兔をも得ず (Nito o ou mono wa itto mo ezu) A pokud byste to chtěli radši klapačkou našinců: „Kdo honí dva zajíce, nechytí ani jednoho.“

BíBí, jedna z mejch nařachanejch postav v plánovaný a aktuálně sepisovaný nový knížce, by to řekl mnohem míň poeticky: "Když sedíš prdelí na víc židlích a usereš si, nezahřeješ ani jednu." Von BíBí pro jadrný slovo nikdy nechodí moc daleko...

Co tím vším chci jako říct...?

Mám hafec projektů, to každej pravidelnej čtenář písmáka ví... Co mi do teďka chybělo, byla nějaká smysluplná prioritizace... Tak jsem si teda trochu hrál a hrál (kdo si hraje, nezlobí... no, každej rodič ví, že tahle hláška je totální čípovina, že jo?) a ten svůj šílenej diagrámek projektů, úkolů, podúkolů, činností a podčinností jsem si voživil barvičkama, takovým mým upraveným semaforem... červená "to musíš tenhle měsíc udělat, i kdyby ses měl posrat" x voranž "bylo by fajn se s tím pohnout aspoň vo píď chromý píďalky" x modř nebesky nebeská "na tohle vobčas mrkni, abys věděl, že to brzo taky musíš vodstřelit" + zelený čáry mi pak pozitivně motivačně seškrtávaj to už zmáknutý...

Vono se dneska prakticky na každým kroku přetřásá, drbe mezi páchnoucíma nemytejma patkama a ňuchňá ve fontovejch zarostlejch zákrutech takový to zápaďácký slovíčko "multitasking"... Jako že ne, že člověk se má pokoušet dělat víc věcí najednou, vono se to vod něj dokonce tak nějak prach sprostě i automaticky vočekává...

Takže moje rada každýmu multitaskingujícímu zoufalci - když se někdy cejtíš bejt fakt zavalenej a potřebuješ si v tom všem udělat nějakej systém, zahraj si na Magiku Von Čáry a vymagikuj si nějakej sexy "to do list"... a když ti to úplně nepomůže, hoď do něj nějakou tu barvu... vono ti to taky nemusí moc pomoct, ale aspoň budeš vzteky na cecky cucky škubat lejstro veselý barevný a ne takový to smutný černobílý...

Jo a ten Seneka prej prohlásil: "Nusquam est qui ubique est." „Kdo je všude, není nikde.“

Tak buď někde...

Písmák - out