Copak to tu máme nového...?

Člověk si tak hezky po náročné noci, narvané hromadou pošahanejch snů, vstane, protáhne se, promne si zalepený oči a hle! Už je to týden od posledního písmákovství...

Hm...

Co bych...

O čem bych...

Že by tohle...

Nebo tamto...

Ono toho je totiž docela dost, ale kdybych si měl vybrat, co mi za ten týden udělalo největší radost, pak to jsou tři nový přírůstky atmosférický do mýho pracovního lacerovskýho koutku...

Ten první mi byl darován mladší krví z mý krve, že je to črt pro mý oko určitě líbivý.

(Což vpravdě opravdu pravdivý je...)

Druhej kousek přinesl starší krev z mý krve se slovy, že vyrobený to bylo sic v duchu čarodějnickém, ale myslíce přitom na otce.

(Na hranici chuděra samozřejmě neskončila, místo toho visí...)

No a třetím to novým radostným artefaktem jest drahou mou půlí nalezená křehoučká lebeční báně hlodavá, nyní již spokojeně odpočívající na falešným temeni falešný lebeční báně falešnýho člověka...

I drobnosti zpříjemní den, ba jářku i celej týden...

Na čem se aktuálně fachá, se dozvíš příště...