„Non exiguum temporis habemus, sed multum perdidimus.“

Není mnoho lidí, kterým by bylo jméno autora tohoto výroku zcela neznámé. Lucius Annaeus Seneca, římský filosof, dramatik a státník, minimálně jednou či dvakrát za náš život kolem našich uší jistojistě proletí. Zda zůstane v naší paměti, či zda se dokonce naše mysl touto významnou postavou z doby přelomu letopočtu bude zabývat (byť letmo), je už tak nějak dílem řízení Osudu, Štěstěny, Smůly, bohů, Boha, Duchů, kami, Kami, nebo (jak by řekli obyvatelé mého univerza) v rukou Velké Mstitelky...

Citát je v překladu velice prostý, ve významu však až zvláštně aktuální... „Nemáme málo času, ale mnoho jsme ho promarnili.“

Tento výrok pochází z díla De Brevitate Vitae („O krátkosti života“), kde Seneca rozebírá, proč lidé vnímají svůj život jako krátký. Podle něj není problém v nedostatku času samotného, ale v tom, že ho rozptylujeme na nepodstatné věci, povinnosti bez smyslu a neustálý shon (že by ta aktuálnost?).

Když zabrouzdáš trochu vzdálenějšími zčeřenými vodami internetovými (nebo si jako přímou zkratku zvolíš mocné paže rybáře GPT), narazit můžeš na reklamy z let zhruba 1900 až 1920 na první domácí vysavače. Kromě zlepšení domácí hygieny, vyššího sociální statusu či symboliky modernizace společnosti se celá řada reklamních proklamací oháněla jednoduchou (a ze těch všech vytčených asi pro běžného človíčka nejpodstatnější) myšlenkou - vysavač vám (abychom si neprotiřečili s dobou - "vám ženám") ušetří hodiny a hodiny práce... Vždyť už nebudete muset pravidelně rolovat koberce, tahat je ve stočku ven, marně se ho nesčetněkrát pokoušet přehodit přes vršek klepadla a po těchto vysilujících vpravdě sisyfovských galejích do toho prokletého koberce bušit jak polološílený Federer svou proutěnou raketou... Hodiny a hodiny vám ten vysavač ušetří...

Je samozřejmě jasné, že po každé špetce ušetřeného času okamžitě chmátne jiná potvorná povinnost a my z toho vyjdeme zase na stejno... a nebo vlastně možná ještě hůř. Protože proběhnuvší precedens nám říká, že když už jsme jednou ušetřili daný čas a mohli ho využít jinde, proč by to tak nemohlo i příště... a příště... a vlastně napořád... že?

Volný čas mi tak trochu připomíná El Dorado – všichni o něm mluví, mnozí ho hledají, ale čím víc se k němu blížíme, tím víc se vzdaluje. Každá ušetřená minuta jen otevře dveře další povinnosti.

A tak se opět vracíme k úvodnímu citátu... Času je málo... hmmm... pojďme trochu do temnějších koutů naší mysli, kam se neradi ubíráme (proč tomu tak je, o tom si můžeme říct něco někdy příště...). Čas máme všichni pevně daný, ohraničený jasnou čarou, jasnou hranicí, jasným bodem, jasným koncem... A přesto, že to všichni víme, velký díl naší vymezené existence mrháme a mrháme na věcech nepodstatných...

No...

To jen tak něco na zamyšlení...