Do tohoto místa nás – Tvou ctěnou maličkost a mou všední nicotnost – dostaly miriády drobných příhod, malých nehod a miniaturních náhod. Zda to vše bylo dílem neznámé transcendentální Síly, senilních uslintaných Bohů či v záchvatech šílenství se škubajícího Osudu, není nijak podstatné…

     K tomu připočíst se musí časoprostorový nesoulad našich momentálních (ne)přítomností. Ani ta však  též neváží mnoho a jsou ve všem důsledku vlastně vpravdě irelevantní.

       Proč?

    Protože oba jsme tu ocitli ze zcela jiných důvodů, mě i Tebe sem dovedly zcela rozličné (ba dokonce protipólné) pohnutky…

     Já? Já zcela v duchu své digitální existence nabízím… nabízím své skromné pokusy o „umění“… nabízím střípky a střepy, v nichž nechávám zrcadlit kousíčky a kousky sebe sama… nabízím skrze roztřepené trhliny mé vnitřní reality vhled do nitra životem sklíčeného človíčka…

      A Ty? Proč jsi tu vlastně Ty…?

​

     Duše i mysl písmákova nikdy nespí. Někdy odpočívají, obě leží a zahnívají podobné zmrzačeným zdechlinám čehosi pradávného a prapodivného… ale nespí…

   A právě v časech chmurných chvil zahálčivých rodí se ty nejroztodivnější myšlenky, do nedohlédnutelných tvarů zkroucené nápady, prouplouvají časem a obrysů získávají pomalu, takřka bolestně až… až se z nich zrodí kupříkladu toto Tržiště…

      Věz, poutníče bezejmenný, že pouhým črtem vyvedl jsem tento kout mého digitálního útočiště v život. Do jasné podoby prodejního místa se určitě brzy porodí. Prozatím aspoň prozatimně kráčet tudy můžeš, a pakliže tvé oko kritické na něčem spočine a zalíbení v onom najde, neváhej a do mé schrány poštovní pošli posla, nositele tvého zájmu…